Tradiční české koření
Česká kuchyně je především založená na poctivých hustých polévkách, omáčkách a různých úpravách masa. Z nich vede vepřové, drůbeží a hovězí. Ale jak je to s tradičním českým kořením? Původně se na našem území používali především bylinky, ale po masovém rozšíření v 19.století u nás zdomácněly i nepůvodní druhy koření jako pepř, nové koření nebo muškátový květ či oříšek.
Vybrali jsme pro vás naše top ten a jsme zvědaví, jestli jsme se i vám trefili do chutě:
Majoránka - voňavá bylinka, která původně pochází ze Středomoří, ale rychle se rozšířila i do centrální části Evropy. Dokáže pomoci při trávení a tak ji s oblibou přidáváme do tučných a těžko stravitelných jídel. Velkým bonusem je její nádherná vůně a výrazná chuť. My ji milujeme v bramborácích, bramborových polévkách nebo sekané.
Pepř - plody pepřovníku jsou nejrozšířenějším kořením na celém světě a tak se není čemu divit, že hrají prim i v české kuchyni. Jeho celé plody dáváme vyvařit do polévek či omáček, používáme ho při nakládání sýrů, masa či zeleniny. Po namletí vám dochutí svou jemně štiplavou chutí každé jídlo. Existuje spoustu druhů a je jen na vás, zda dáte přednost nejznámějšímu pepři černému nebo sáhnete po nějakém jiném druhu.
Kmín - podle archeologických vykopávek používali toto koření už i naši předci v době kamenné. Lze tedy říci, že jde o opravdu původní české koření. Je ale samozřejmě rozšířené po celém světě. Má pozitivní účinky na trávení a proto se přidává do jídel, která nadýmají. Pěstování českého kmínu se nyní zabývají hlavně na Vysočině a Jesenicku. V České republice má i chráněné označení původu - “Český kmín”.
Petrželka - se nejvíce používá ve svém čerstvém stavu, kdy má nejvíce vitamínu C a uchovává si nejvíce léčivých látek. V české kuchyni ji najdete především jako součást polévek, nádivek nebo mletého masa. Tato původně středomořská bylinka je již dlouho oblíbená po celé Evropě. Opět podporuje zažívání a chuť k jídlu.
Pažitka - je prvním poslem jara a neodmyslitelně patří k Velikonocím a vaječným pokrmům. Planě rostoucí je rozšířená po celém světě. Je oblíbená hlavně kvůli své jemně štiplavé česnekové chuti, kterou nemůžete nemilovat.
Libeček - má velmi silnou a výraznou chuť, která vynikne v polévkách a v mletém mase. Naše babičky si keře libečku s oblibou pěstovaly na zahrádkách, kde rostliny dosahovaly obřích rozměrů. Libeček zlepšuje trávení a podporuje činnost ledvin.
Nové koření - alias plody pimentovníku dvoudomého původně pochází ze střední Ameriky. K rozšíření nového koření do Evropy došlo až v 17. století, kdy bylo novinkou a jeho původ byl v Novém světě, odtud vznikl jeho název. U nás má svoje místo především v polévkách a vývarech. Je výborný při nakládání masa a při zavařování. Své místo má ale i ve sladké kuchyni - mletý se používá do perníků nebo pečiva.
Paprika - má sice svůj původ ve Střední Americe, ale dnes hraje prim především v maďarské, španělské a balkánské kuchyni. Díky geografické blízkosti tak zdomácněla i u nás. Babičky nás naučily milovat kuře na paprice, dědečkové zase silný guláš. Kvalitní papriku poznáte podle barvy a jemnosti.
Bobkový list - původní jménem vavřín vznešený má svůj původ v Malé Asii, ale díky oblíbenosti v antické kuchyni se brzy rozšířil do celé Evropy včetně našich krajů. Všechno, co je trochu kyselé může být dochuceno bobkovým listem - kyselé polévky (kyselice), naložené okurky, řepa, masové marinády. V jídlech ho necháme vyvařit a před konzumací je vytáhneme.
Kopr - sice patří spíše do severské a východní kuchyně, ale i v našich kuchyní má své neodmyslitelné místo. Bez kopru se neobejde tradiční koprová omáčka či oblíbená kulajda, nepostradatelný je při nakládání a zavařování zeleniny.
Které koření milujete v české kuchyni vy? Zapomněli jsme na něco důležitého? Napište nám do komentářů.